Všichni svatí v uších

Vyrobila jsem si náušnice z přívěsku s ikonama, který jsem si přivezla z Kypru. Rozpadl se, tož co s ním?
A jestliže Goro ke svému životu potřebuje Tokio, tak já potřebuju pro své šťastné bytí na planetě náušnice velké jako satelitní příjimač. Je pravda, že je mezi prostý lid až tak často nenosím, ale občas jejich čas přijde a já si vyslechnu, jak zvrhlý úchyl jsem...!
Ano, není zvrhlé nosit na krku zlatý přívěsek ve tvaru houslového klíče nebo vytetovaného delfínka na kotníku, zvrhlé je mít něco, co vyjadřuje Vaši skutečnou myšlenku...
Loučím se, neboť mám právě myšlenku na večerní šálek javánské kávičky...

Ještě jeden přítel, který vás zachrání od toho stát se account managerem

Barokní andělíčci, nejlepší přátelé loserů

Před časem jsem vytvořila sérii kýčovitě zbarvených andělíčků. Potřeba malovat anděly vznikla poté, co jsem zjistila, že nemohu být account managerem, PR, administrativním pracovníkem ani marketingovým specialistou. Ne, že bych to předtím nevěděla, ale teď to vím ještě jistěji než kdy jindy. Andělíčci se stali mými věrnými přáteli a jelikož jsou velmi tiší a slyší i ten šepot myší, rozhodla jsem se jim udělat pseudobarokní rám z papírového tácku, na kterém se podává na vesnických zábavách párek či klobása. Doufám, že se mým nebeským přátelům bude líbit...:-)