Mitsouko wave

Dnes se nebudu věnovat Alex vůbec. Již pár týdnů o ní není slyšet, protože jí nastaly prázdniny a Alex se válí u bazénu, pije šáňo, píše msgs kámošům nebo chodí po obchodech.
Dnes se budu věnovat prvnímu obrazu z plánovaného cyklu, který je inspirován Guerlainovými parfémy. Jde o zcela srdeční záležitost, je to hlavně zábava jako prase, vážení! (CUTE SMILE!)
Mitsouko vznikla složitým kombinováním různých koláží, které by alespoň částečně zasáhly ty nejtenčí nitky centra požitku a vyrovnaly se pocitu, jaký vzniká při přičichnutí si k tomuto skvostu z roku 1919.
První setkání s Mitsouko proběhlo před rokem na letišti v Barceloně a jak už to tak u velkých klasických výtvorů bývá, komentovala jsem naše setkání nevěčnými slovy: Do prdele, co je to za hnus? To je jak postřik na mšice!!! Dál jsem se Mitsouko nevěnovala. Až na vánoce 2010 jsem opět neodolala a v kýčovitě osvětlené Budapešti si aplikovala nemalé možství na svetr a... málm jsem si nechala přišít nos k rukávu, jak dokonalá byla tato vůně. A znovu nespokojenost: Do prdele, kde mám rychle vzít patnáct stovek když už jsem si koupila tu dementní Estée Lauder? (slovo dementní brát s rezervou-je taktéž skvělá)...
Dodnes Mitsouko nevlastním, ale věřím, že jednoho dne budem dál!
Obraz vznikl z čistého nekritického obdivu k tomuto secesnímu žlutému domečku. A stejně jako teto parfém, zbožňuji i svou ovci jménem Vlna, která figuruje ve spodním plánu. Je součástí celé kompozice, neboť vyjadřujue hluboký vnitřní klid, který zachycují její strnulé skleněné oči. :-D
Mitsouko je křehká dokonalost, japonská zahrada, Mitsouko je záhada.

Jak Alex našla své dobré Já a panenku, která tolik tence plakala

Alex se procházela po své japonské zahradě a užívala si první paprsky slunce letošního roku. Usmívala se na broučky, hladila pěstěnou ručkou špičky zelených lístků a měla v duši takový příjemný pocit harmonie a klidu, jakoby se texty Michaela Jacksona proměnily v realitu a svět se uzdravil, byl krásný jako poletující motýl a stejně tak barevný.
Alex si připadala jako na obraze od Rafaela. Dokonalý ranní výjev. Ideální světelné podmínky, lehce narůžovělé světlo, do toho dramatický větřík a sem tam ještě šedý mráček, který byl ovšem krásně podsvícen sluncem, takže vypadal jako mezi muži klenot.
Ano, tento pocit by romantická Alex chtěla zažívat věčně. Cítit jarní vánek ve vlasech, poslouchat zpěv slavíků, které jejich dvorní zahradník Ruda Dufek propašoval až z Číny.
Alex se zastavila, zavřela oči a přemýšlela o světě. Vtom uslyšela tenký, ale docela tenký hlásek. Otevřela oči, ale jak se dívá, tak se dívá, nikde nic nevidí. Šla tedy po hlase. A co nespatřila!? Pod vzácným růžovým keřem sedí panenka, která tence plakala. Šatečky má samou skvrnu od hlíny krve či vajec, očička plné slz a ručičky samou modřinu. Nebýt toho krásného rána a také toho, že Alex má zrovna premenstruační syndrom, tedy že je citlivá, nechala by ubohou panenku ležet a běžet. Teď se ale v Alex cosi pohnulo a opatrně se k panence sklonila: "Co tu děláš? A kdo tě tak zřídil?" Panenka zvedla uslzené oči směrem k Alex a tiše povídá: "Jsem panenka z daleka. Utekla jsem a schovávám se zde před světem." Alex tomu moc nerozuměla, ale panenky jí bylo líto, a tak povídá:"Panenko, tak pojď ke mně do vily, dám ti čisté šaty a něco k jídlu." Panenka se podivila, vstala ze země, ale náhle propadla depresi: "V mé zemi jsou ubohé děti, které mě vyráběly a ty nemají co jíst. Ach, jak je to nespravedlivé!" Alx z toho chytrá nebyla, a tak vzala ubrečenou panenku do náruče, aby ji utišila. Odtržený kousek látky na zádech odhalil Alex pravdu: MADE IN CHINA. Odtud vítr fouká...pomyslela si Alex..."Panenko, co naděláš...Někdo má a někdo nemá." řekla Alex a odnesla panenku do svého pokoje.
Panenka v roztrhaných šatečkách se šlendryjánsky našitými flitry pozorovala tu nádheru kolem. Perské koberce, malované vázy, zlaté lustry, skříň plná značkového oblečení...a nemohla samým úžasem ani dýchat. Alex ani nemrkla, napustila panence umyvadlo se zlatým kohoutkem, přidala mořskou sůl a pěnu s vůní skořice. Panenka se vykoupala, umyla si plstnaté vlásky a utřela se do voňavého ručníčku.
"Teď by to chtělo něco na sebe." zamyslela se Alex a po chvíli vítězoslavně vytáhla ze starožitné skříně hedvábný šátek Nina Ricci. Panenka se do něj oblékla a z ubrečené dredařky se stala hollywoodská krasavice.
Alex ještě vytáhla sváteční servis a zazvonila na sluhu: "Franzi, donsete mi prosím konvičku s kávou, créme brulant a višňový likér. A taky láhev vína." "Jak si mademoiselle přeje" Franz poslušně srazil paty k sobě a pomyslel si něco o veliké... nikoli řepě, ale prdeli.
"Slečno Alex, tohle jsem jakživa neviděla, to je nááádhera!" vřískala panenka. "To je přece maličkost, mon chérie!" usmála se Alex bělostným keramickým chrupem. Panenka s pusou plnou vybraných sladkostí líčila život v čínské továrně na hračky. Už ale neměla depresi, nebylo jí líto osmiletých dětí, které našívají flitry na šatičky z umělého vlákna. Teď na sobě přece má hedvábné šaty a pije kávu se šlehačkou... a to se k takovému vyprávění vlastně ani nehodí. Navíc-však ty děti mají nohy, ne? Tak do továrny chodit nemusí. A navíc to říkala slečna Alex a ta to musí vědět, protože Alex si dělá jen to, co chce. A tak je to správně.
Alex a čínská plastiková panenka strávily příjemnou sobotu. Panenka poznala, že život je krásný, když se umíte dobře narodit a Alex si začala (aspoň na chvíli) vážit svých drahých věcí, za kterými stojí často tvrdá lidská práce. "Jo, jo, je to boj." pronesla Alex, napila se šampáňa a dlouze se zadívala z okna. Jak tak, lehce ovíněna, pozorovala zapadající slunce a červánky na nebi, ani nepostřehla, že se čínská panenka dusí cigaretou Marlborro. Chudinka měla tak tenký hlásek, že Alex neslyšela kašel, sípání, ani dusivý astmatický záchvat. Když se Alex otočila zpět do pokoje, uviděla zkřivenou tvář panenky a bezvládné tělíčko obalené šátkem Nina Ricci, ze kterého vycházel kouř. Alex panenku zkoušela oživit, ale marně.
Alex vyhrkla jedna slza. Stejně jako americkému vojákovi, když hrají hymnu. Jedna slza, aby se neřeklo, že je z kamene, jedna slza, aby člověk nepůsobil jako citlivka. Alex, teď plačeš, ale to už je pozdě, už jí nepomůžeš.
"Zemřela šťastna." řekla Alex polohlasem a pohřbila ubohou panenku i s šátkem Nina Ricci v krabici od bot od Gucciho pod keř, kde ji ráno našla v bídném stavu.
Tu noc pak Alex přemýšlela o tom, že kdyby u ní panenka zůstala dýl, určitě by si přivezla celou rodinu a Alex by se o ně musela starat... Takhle jeto přece jen lepší, utěšovala se Alex a s dobrým pocitem, že vykonala dobrý skutek, spala sladce až do bílého rána.

Nový rok, Alex je jak žok

Ano ano... Alex jezdila tak dlouho po zabíjačkách a jedla v posteli vánoční cukroví, až jí z toho narostl těhotenský pupek. A to není všechno. Zjistila na jedné super důležité společenské akci, že si nanesla rtěnku rovnou na zuby. Celý večer se na všechny zubila jak upír a nakonec tuto fotku na facebooku okomentovala Tamara Rubin slovy: Alex, ty hraješ v kapele s Jardou Švecem? Na což Alex pochopitelně zareagovala třemi otazníky. Holt jiný svět, jiný mozek...
No ale zpět k Alexině pupku. Alex se pozoruje v zrcadle a nemůže uvěřit svým očím...co je to probůh za tři micheliny? "Ty vole, máš pupek jak prase..." pronesla její sestra Claire, která řešila tento problém již několik let. Alex na to neřekla nic, jen smutně sjela pohledem své břicho na tenkých nožičkách a bůhví proč, vzpomněla si na postavičku ze seriálu Garfield a přátelé, která se jmenovala Vájo. Pro ty, kdo se neorientují-Vájo bylo nevylíhnuté kuře, resp. vajíčko s již vystrčenýma kuřecíma nožkama, které k nám promlouvalo hlasem Stanislava Fišera.
Nedá se svítit, Alex musí do posilky. Zasedla za internet a hledala ty nejlepší ve městě. Při té příležitosti si objednala hubnoucí tabletky, které jí doporučila Marcelka Domati, které po nich zázračně zmizelo posttěhotenské břicho vytahané od jejích tří parchantů.
Claire se za dveřma škodolibě smála, protože nevěřila, že Alex se opravdu pustí do hubnutí. Ale smích ji přešel velmi brzy. Hned po Alexině otázce: "Claire? Nechceš chodit se mnou?" Claire polkla naprázdno a začala předstírat ledvinovou koliku. Alex se tedy odmlčela a raději se již sestry neptala. Druhý den šla Alex do posilovny. Měla na sobě kompletní značkovou výstroj a ručník, stejný, jakou používá olympijský tým. Začala tedy po vzoru Olgy Čípkové šlapat na orbitreku a vtom se vedle ní ozve vysoký hlásek, jakým snad ani člověk mluvit nemůže: Jéééééé, Ahoj Aleeex! Ty chodíš do posilkíííí? (ano, vím, že správně česky je "do posilky", ale tato žena mluvila tak pisklavě a moravsky, že se v její přímé řeči tvrdé y ani vyskytovat nemohlo)!
"Miládko?" tázavě se zeptala Alex..."No jasnééé, su to jááá, Milčaaa!" Ano, byla to Milča. Tedy Miládka Bobrová. Slečna, která by se mohla živit jako předloha pro komiksové postavičky pro ty, kteří si libují v péčku s lehce oplácanými japonskými školačkami, které ovšem jsou ve skotečnosti roboti či mimozemšťané.
Miládka chodila do posilky každý den, protože se domnívala, že to moderní dívka dělá. Stejně tak chodila na osmibarevný melír, manikúru, za kterou by se nemusel stydět ani drak Kvadrát a do solárka. Její krátké odulé prstíky zdobily prsteny z chirurgické oceli a dětské tvářičky nosila vždy pečlivě nalíčené meruňkovým zdravíčkem. Mluvila supervysokým hláskem, který zněl podobně, jako kdybyste píchli Chipa a Dalea chirurgickou jehlou přímo do řitě. Nosila vysoké černé boty na platformě, které byly již 13 sezon out of fashion a vidět se daly pouze v sexshopech, zvonové rifle z tržnice, pastelové měkké mikiny nebo když chtěla být za dámu, tak průhledné minišaty s "vkusnými" průřezy či aplikacemi.
Miládka s Alex zapomněly na čas a celou hodinu šlapaly na orbitreku a povídaly si. Pak pro Miládku přišel přítel Láďa Mládežník, dnes výjimečně po svých (většinou ho kamarádi podepírají ze tří stran) a Alex osaměla. Smutně seděla na recepci posilovny, pila jonťák a přemýšlela o jedné větě, kterou jí Miládka prozradila. Ta věta zněla: "Když budeš denně chodit do posilkííí, budeš tak pěkná jak já!" Alex se ještě naposledy ohlédla za podivně odulou postavou Miládky a řekla si: No tak to teda ne... to si radši zaplatím liposukci. Vždyť ona vypadá jako Vájo!!!
Jak řekla, tak udělala. Anthon zvedl telefon, zavolal kamarádovi z plastiky a objednal Alex na liposukci pupku. Za chvilku byla Alex jako dřív. To znamená o něco míň tlustá a s dobrým pocitem, že pro sebe něco udělala.
Máte taky pupek jako Alex? Nebo pískáte jako Miládka? Jestli ne, čtěte Luspace, jestli ano, čtěte Luspace!

Alex ve městě

Alex ležela na gauči a pila martini. S olivou. S párátkem tyrkysové barvy. S nasraným výrazem...pozorovala svůj mobil. Klasický páteční večer. Sama doma. Max se neozývá. Alex už chce začít nadávat, ale pak zjistí, že si vlastně nemůže vzpomenout na žádné sprosté slovo, a tak polkne hořkou slinu a zhluboka se napije lahodného moku. To snad není možné, že se Max tak málo ozývá... co za tím jenom je? Nutno podotknout, že Max nebyl ještě žádná hrůza-vlastně Alex psal každý den, akorát byl pracovně vytížen, neboť si to jeho povolání žádalo... Horší na tom byla například taková Tamara Rubin když kdysi chodila s chlapcem jménem Aliment Sultan, který sice telefon vlastnil, ale domníval se, že ho má pouze na uchovávání tajně pořízených úchylných fotografií svých spolužaček. Tamara z toho byla nejprve nešťastná, neboť zjistila, že na displeji Alimentova mobilu místo její fotografie sídlí jistá ukrajinská studentka nebo jiná Alimentova nezdařená romance. Aliment si svým rádoby bohatýrským chováním kompenzoval zjev odlíčeného klauna dětských oslav, který maskuje své vysoké čelo ustřiženou vánoční punčochou. Naštěstí se Tamara včas vzpamatovala a dnes se Alimentovi může už jen smát, i když je vlastně i se svým furiantským pohvizdováním na cokoli, co vlastní funkční kundu, spíše k pláči. Ovšem to jsme odbočili...
Alex byla opravdu naštvaná, protože Max ji prostě zanedbává!!! Co na tom, že jí zítra přiveze kytici jejích oblíbených žlutých lilií, diamantový náramek a luxusní spodní prádlo? Alex to nestačí a chce být s Maxem, protože se nudí! Teď hned! Ach jo, už ani v té telce nic není... ani na satelitu. Přece se nebude dívat sama na golf? No tak si aspoň otevře křupky...arašídový...ať to pára tlačí a ať to Anthon nezjistí!!! Protože to by byl oheň na střeše. Alex nesmí konzumovat pochutiny, které jí ostatní smrtelníci. Kdyby Anthon zjistil, že Alex už ve svém životě ochutnala Bohemia Chips, Původního Sklepmistra, sojové řezy, či...ó, hrůzo, stydím se na to jen pomyslet, natož to napsat, ale budiž-olomoucké tvarůžky!!!, tak by asi na místě dostal hysterický třes.
Alex se lehce uklidnila, lahodná chuť přesmažených zbytků perkeltu se jí rozplývala na patře a když navíc zjistila, že v telce dávají Sex ve městě, měla lepší náladu. Carrie přece taky čeká věčně naložená v lihu na zázračný telefonát...toš co jakooo...
Vtáhnutá do děje zapomněla Alex sledovat telefon. Max poslal sms. Ale Alex sleduje stále seriál. Hlavní hrdinka si to právě krosí krz štatl v pantoflíčkách s labutěnkou, elegantně přeskakuje výkaly i výmoly, chrastí náramkem na taxík, pohazuje natrvalenou kedlubnou a neuvěřitelně sexy se škrabe na svém vředu na tváři. Jak působivé...Alex se zasnila. Také by chtěla běžet newyorskými ulicemi v botech, na kterých by nevydržel stát ani Jiří Korn...
Jééééééé! sms od Maxe... Alex nadšeně čte: Ahooj Alex, beruska...prave koncim v pracu a cekam te na veceri v luxusni hotel. vezmi si stribrna boty. Chcu tebe ukazat friends.
No vida, takže pááááárty!!! Juch!
Alex nadšeně běží do své šatny vybrat dokonalý outfit. Chtělo by to něco elegantního, něco z letošní kolekce Chanel, ale zase ne moc snobish... no, není lehký život studentky... nakonec se oblékla jako luxusní sekretářka a zavolala si řidiče, který ji odveze na tu slávu.
Jaká bude party? Jací budou Maxovi přátelé? Bude Alex hvězdou nebo pizdou večera? A měla včera v noci frajera? Ten, co byl malovaný jak růža? Ale kdeže! Cože? Čti Luspace!!!

Alex a Zlí šosáci

Již dlouho jsem se nevěnovala Alex... v těchto dnech chodí Alex po vánočních trzích, popíjí svařené víno, kupuje dárky a jelikož už mají doma opravdu všechno, Alex kupuje pouze to, co si její rodina sama nedokáže vyrobit, no a tím zároveň podporuje i ty chudáky, co se špatně narodili, třeba ty výrobce vonných polštářů a tak...

Jak si to tak Alex krosila skrz náměstí, potkala přítelkyně své sestry Claire, Tamaru Rubin a Judith Schmiergelovou. Obě byly opět opilé, smály se-jistě nějakému nesmyslu- a nesly si jelení paroh, který ve své opilosti utrhly ze zdi ve viném sklípku. Alex se jim, jak jinak, snažila vyhnout, neboť tyto dvě ženy v ní vzbuzovaly rozporuplné reakce. Nevěděla, zda si jich vážit pro jejich spontánní způsob života nebo jimi pohrdat, neboť se narodily jako obyčejné smrtelnice do středostavovských rodin. Nakonec se jim nevyhnula. Tamara se vesele smála, až se jí náušnice, velké jako byzantské lustry, divoce třásly. Judith se snažila udržet kamennou tvář a noblesní chování, ale když jí Tamara začala vyprávět příběh o tom, jak jí kuna v její staré oktávce začala ožírat gumové hadičky a pak chudera zapadla do motoru, odkud nemohla vylézt a musel jí pomoct pan Laďa z autoservisu, dostala pověstný Juditin záchvat. Alex bylo trapné, že ji lidé vidí ve společnosti takových hrozných osob, ale snažila se zachovat dekooooooooorum! Dokonce pozvala obě slečny na svařák. Asi se v ní cosi pohnulo a duch vánoc zapůsobil.

Pak si s nimi dokonce i chvilku povídala o životě. Sice nepochopila, proč Tamaře vadí, že lidé nosí nudné praktické oblečení a Judith vadí, že se parfémy testují na zvířatech, ale brala to jako daň z pomoci bližnímu a snažila se to neřešit.

Vtom Judith povídá: " Dneska je koncert Zlých šosáků a Todora Ponora... zajdem, Tamaro?" Tamara, která byla již od svých 15 let do Todora Ponora platonicky zamilovaná, nemohla jinak, než souhlasit! Alex měla pocit, že se ocitla na šanghajské tržnici, neboť nerozuměla ani ťuk.

"Pojď s nama, Alex" řekla Tamara a kdyby měla Alex uši napjatější, uslyšela by v Tamařině hlase nechutně ironický tón, kterým dávala najevo Alex, že tento koncert rozhodně nezvládne! Protože je to přece fifinka z nobl rodiny. Alex opravdu nezažila pubertu, kterou zažila Tamara a Judith. Tyto dvě ženy trávily mládí v 90. letech, kdy nosily marteny na roztrhané silonky, nečesaly si týdny vlasy, seděly místo školy v parku, kouřily trávu se staršími kamarády-pankáči a ve walkmanovi ze zastavárny poslouchaly: Potkal jsem ji na Žofíně, celá v černým nesla se jak páááááááááv...a jejich vizuálním idolem byla Monika Načeva.
Alex se nakonec nechala zlákat jen proto, že jí kamarádka Elén o Zlých šosácích vyprávěla a Alex tu hrůzu chtěla vidět na vlastní oči.
Ó, hrůzo!!! Ani ty nejhorší Alexiny představy nevypadaly tak zle jako koncert Zlých šosáků. Vyhublý, do půl těla svlečený alkoholik Todor Ponor, kterému již pomalu ale jistě začaly vypadávat vlasy i zuby, zpívá, no spíše vyřvává do éteru vulgární texty, u kterých Alex vstávají vlasy hrůzou-no považte, příkladně: Chodím si po městě, nemám ani na havaj, není vůbec na místě, že bych se vysral na okraj...půjčil jsem si litr pade od jednoho hajzla z herny, kurva proč Irenko, já sa ptám, je ten život tak černý? Hej hej, hej hej, nemůžu si tahat kurvy na kolej...
Ubohá Alex nevěděla co má dělat. Všude kolem ní spousta divných lidí-většinou na nich bylo vidět, že před 15 lety slepovali roztrženou kazetu Jasné páky bezbarvým lakem na nehty... všichni si ty nechutné texty zpívali a někteří u toho dokonce kouřili nebo pili lahváč!!!
Pod záminkou přepudrování si nosu pudrem od Estée Lauder se Alex vytratila ze sálu pryč. Ne, nebylo jí líto utracených 80 korun, byla to velká zkušenost!
Ano, před těmito lidmi ji v pubertě otec Anthon varoval. To on jí zakazoval nabatikovat si tričko, to on jí zakázal poslouchat Kurta Cobaina, přestože kvůli tomu byla Alex v roce 1996 ve třídě považovaná za outsidera, to ON jí zakázal říkat slovo "pohoda" , "piko"a "zelí"... Děkuji ti, Anthone!!!
Jak dlouho bude Alex trvat, než se dostane z tohoto nechutného zážitku do normy? A co Judith a Tamara? Budou se po skončení koncertu škodolibě smát, že Alex zbaběle utekla? A Anthon? Zjistí, kde Alex byla a dá jí přednášku o škodlivosti přílišného hrabání se v lidském nitru? ČTI LUSPACE!!!

Jak být nóbl podle Iriny

Informace pro pana Bo: tohle je poslední příspěvek zde-ostatní již budou na luspacu.
Jelikož jsem se velmi vyčerpala popisováním taneční etno party Samira Domatiho (byla to opravdu jízda), tento díl o příhodách slečny Alex bude spíše oddechový. Nebudeme zde probírat složitý vztah mezi ní a Maxem Halibutem, ani nebudeme řešit, zda její sestra Claire zase pod vlivem kombinace antidepresiv a litru bílého vína smrká do toaleťáku na záchodě v nočním klubu a ptá se zrcadla (ve kterém se odráží velké černé skvrny na bílé pleti způsobené zradou voděodolné řasenky Chanel): "Proč mě nikdo nemá ráááád?" Ani nebudeme popisovat to, jak Anthon zaplatil 200 000 Kč, aby si v lovecké sezóně mohl vytřelit na vzácného bílého jelena.
Dnes se zaměříme na to PROČ se vlastně slečně Alex a jejím přátelům věnuji. Připravte se na myšlenku dne otce Furata.
Slečna Alex pochází z cílové skupiny lidí, o kterých se často točí seriály pro post-teenagery, singles a podobně. Mladá, příjemného vzhledu, bohatá (to je důležitý aspekt, neboť lidi nebaví dívat se na seriál, ve kterém hlavní hrdinka obědvá chleba s rybičkama na umakartové kuchyňské lince a má na sobě vytahané tričko z frcu), nevyrovnaná, neví co chce, ale ví, co nechce-což bývá problém mnohých z této cílové skupiny... Prostě Alex je velmi "jedlá" osoba, která přitahuje pozornost těch, kteří se nechtějí zabývat svým vnitřním světem, ale chtějí sledovat, jak si žijou ti, kteří se narodili na šťastné planetě.
Mnozí by do společenské vrstvy, do které spadá Alex, chtěli patřit, ale narodili se do obyčejné rodiny. Ti jsou pro náš život naprosto nejhorší skupinou. Jakýkoli strup, který je přesvědčen o své výjimečnosti, ať už tím, že mu rodiče dali exotické jméno, původ či mu jen tak pro zábavu králíkům vtloukali do hlavy větu: jsi hvězda, vypni hruď! je nebezpečný pro koexistenci na planetě s ostatními, normálně vychovanými lidmi. Uveďme příklad: Alex a Claire mají přítelkyni, která se jmenuje Irina Jelínková. Ano, rodiče přesvědčeni, že lehce pozměněným křestním jménem dají dcerušce do vínku jistou noblesu, u ní zadělali na nebetyčnou povýšenost a namyšlenost na svou údajnou výjimečnost. Tito lidé, jako je Irina, se vykazují mimo jiné chůzí, která se nazývá nesoucí se hovno na lopatě. Irina studuje pseudoobor na filozofické fakultě s názvem sdružené jihoslovanské vědy. S oblibou užívá větných spojení: Zastávám jistý názor. Nenechte se mýlit. Tak s tebou o tom nehodlám polemizovat. Tyto věty umí říct i v západobosenském nářečí, tím pádem její ego úměrně praktičnosti této dovednosti roste. Irina se za každé okolnosti snaží prosadit svůj názor a nezapomene u toho dodat: Já jsem prostě taková-divoká a inteligentní. Irina již od svých 16 let vypadá na 40. Nosí často béžové kalhoty s pukama, květovanou halenku nebo se navleče do upnutého tílka, ze kterého jí přetékají vnady. Ale ona za to nemůže. Je prostě divoká!
Lidé jako Irina většinou bydlí s rodiči v obyčejném 3 plus 1 na periferii, kde nabývají dojmu, že jsou lepší než ostatní. Může za to jejich povrchnost a nevzdělanost, neboť neví, že ve vedlejším vchodě bydlí nejvýznamnější překladatel divadelních her. Pokud nemá překladatel auto, rifle Diesel (Irina na rozdíl od Alex nemá peníze na rifle od Diora) a nosí si oběd v igelitce Albert, nemůže se divit, že Irina jím pohrdá.
Irina se kromě nebetyčné nafrněnosti na něco, co neexistuje, také ráda pouští do pomlouvání ostatních, méně "úspěšných" lidí. Vůbec nejhorší, co může být, je pro tuto slečnu jakýkoli náznak alternativního způsobu života. Pokud má dobrou náladu, mávne rukou a řekne: No jo, tak ty seš prostě alternativní! (ne, opravdu to jednodušeji říct nelze...) a pokud má špatnou náladu, tak se na dotyčného člověka ani nepodívá, protože by její oko mohlo utrpět úraz.
Irina ráda chodí s kamarádkama na kafe, probrat život. Nebojí se pouštět do otevřených intimních diskusí, což by například Alex její přirozená nóbl povaha nedovolila. Co je zajímavé, tak přestože Alex je opravdu snobish, tak Irina se dokáže chovat ještě nadřazeněji...způsob Irinina chování je následující: Představte si například člověka, který neumí řídit letadlo. Suveréně nastoupí do kabiny, nevzlétne-naopak-roztříská stroj v hodnotě několika milionů, ale se strojeným úsměvem na tváři vyleze z letadla a udivenému davu přihlížejících řekne s pohrdavým úšklebkem: No prosím... a pak že to nejde!" Lidé stojící v davu jsou tímto jednáním tak zaskočeni, že si řeknou: " ty jo, tak ta to ale umí!" Irina si nepřipustí chybu ani v případě, že je do nebe volající. Taky proč, že?
A to, že se nenarodila do tak nóbl rodiny jako Alex ji netrápí. Její rodina přece nepotřebuje bydlet v secesní vile, když může bydlet v paneláku, no ni?
No a z tohoto důvodu-z důvodu, že by lidem při čtení románu o Irině vstávaly vlasy na hlavě hrůzou, píšu svůj román o slečne Alex. I v době krize je potřeba psát o bohatství a alespoň zbytcích dobrého vychování.
Čti luspace a pluj na Vlně a Vlastě dobré pohody!
pozn. Vlna a Vlasta jsou moje dvě ovce. Tj. jako vtip, haha. Nazle!

Samirova taneční párty

Již dlouho jsem nenapsala příspěvek o Alex, nějak nebyl čas, no ale napravíme to...Jak již všichni víme, blíží se zima a to je vždy Alex velmi melancholická. Nebaví ji ani číst Elle, ani pít Sauvignon, uzobávat belgické pralinky ani chodit po nákupech s kamarádkou Ellén. Nejradši by jen tak ležela v posteli a posílala lehounce depresivní smsky Maxovi Halibutovi. Například: Maxi, podzim se chýlí ke konci, barviček ubývá, potřebuju plyšové objetí!!! Bohužel Max Halibut je velmi zaneprázděný člověk. V podstatě nechápe, jak může někdo nevědět, co dělat, protože práce je přece pořád plno...Když zrovna není v práci, chodí na squash, golf, thajskou masáž nebo zpívat do kostelního sboru, jako správný kladný hrdina.
Alex se prostě nudila. Učit se jí nechtělo (kdyby to věděl otec Anthon, asi by se o něj pokoušely mdloby), a tak se nakonec překonala a zkusila zavolat kamarádkám. Vlasta Mikulášková zrovna nemohla, protože byla se svým otcem, největším disidentem všech dob na after-after-after-listopadové retroparty, kde pan Mikulášek četl své básně a hrál na otlučenou kytaru své protestsongy o tom, jak se cítí jako vězeň ve své vlastní zemi. Nakonec to spláchl osmi rumama a tuctem piv. Kamarádka Ellén bohužel také neměla čas. Zrovna hřebelcovala svého nejkrásnějšího koně Zlatohříváka a čekala na své farmě návštěvu ze Švýcarska. Komu jen Alex zavolá??? Její sestra Claire se pilně učila na státnice z managementu správné teploty soudní síně a chudinka, měla z toho hrůzu...Komu jen Alex napíše? Nakonec se to vyřešilo za ni. Přišla jí sms od rodinného přítele Samira Domatiho, že dnes večer se koná etno párty a že on sám tam bude učit lidi turecké, kurdské a havajské tance.
Alex byla nadšená. Hned zavolala sluhu, ať vyřídí Claire tuto zprávu. Zároveň ať jí přichystá blyštivý top od Diora z letošní letní kolekce. NE ten černý, ale ten modrozlatý...!!!
Holky se vytunily jako podle posledního čísla Kosmopolitanu a i když je trochu trápilo, že neměly postavu jako přirozeně šlachovitý transsexuál s hlavou delší než kůň Effekt, S.J. Parker, musíme uznat, že jim to slušelo.
Samir Domati, jejich kamarád, byl z Turecka. Byl to hubený, lehce nevkusný, asi 40-letý pán, který vždy nosil pečlivě nagelovanou vlnu, úzké černé kalhoty a často bílý nátělník a bílé tenisky. Na krku zlatý řetěz s přívěskem ve tvaru půlměsíce. Neznámo proč, měl pocit, že je velmi schopný, přátelský a zábavný...Samir měl na akci také svou ženu Marci. Samirova žena...o té by se daly psát samostatné romány. Seznámili se kdysi v rámci družby na mezinárodním letním táboře v NDR, kde Marcelka působila jako tlumočnice. Samira zaujal její neobvyklý (pro Turka) vzhled. Marci byla bílá až růžová, jako larva a stejně tak i měkká, měla mastící se krátké vlasy barvy velbloudí moči, nosila zásadně tzv. sportovně-elegantní módu, rozuměj: hovínkově hnědé semišové kalhoty, béžovou košili a koženou vestu. Vše doplněno o zlaté nenápadné šperky. Samir je dodnes z Marci hotovej a vůbec mu nevadí, že Marci je typická česká mamina, která čte časopis Vlasta a Květy, chodí do kurzů ručních prací, má ráda zabíjačku, o víkendu peče třenou bábovku a vrchol zábavy je sledovat v telce Superstar a taneční soutěž slavných herců. Marci si však nepřipouší, že by nebyla zároveň přitažlivá kočička, navíc vzdělaná, protože je přece ta tlumočnice, no ni?
Alex byla moc ráda, že ji Samir pozval. Přijde na jiné myšlenky a navíc se naučí nějaké taneční kroky. Samir si bere mikrofon a říká: Važéni pšatélé, naučim vas turecký bšišní tanéc! Obecenstvo se sestává ze studentů etnologie-příp. enviromentu, to jsou ti, co mají na hlavě fezy, kolem krku palestinskou šálu, někteří z nich dokonce židovskou jarmulku a nepálské tkané kalhoty na šňůrce a z matek na mateřské dovolené, to jsou ty, co se často baví s Marci a mají na sobě tříčtvrteční legíny a přes ně maxi-tričko s palmou a nápisem Bali Dream. Ostatní jsou nagelovaní panáci z arabského světa a vystajlované micinky, které dělají buď ve sportbaru nebo v kanceláři.
Výuka tance probíhala podle plánu, jen vyhublý střapatý chlapec s čelenkou a make-upem, kterým zakrýval své post-pubertální akné neustále vykřikoval, že takhle se to netančí, protože na youtube to tancujou jinak a když ON byl stopem po Evropě tak to tam jako taky tančili jinak!!! Ostatní na něho ječeli, že neví, o čem mluví a on se urazil a šel radši nadávat své staré matce.
Alex byla šťastná. Tancovala a bavila se, popíjela vínečko a těšila se na tombolu, která byla součástí večera. Sice skoro všechny ceny překvapivě vyhrál Samir a jeho žena Marci, ale i na Alex tu zbyla alespoň cena útěchy-vyšívaný saunovací pás s tureckými motivy.
Alex se šťastná vracela soukromým taxálem červené barvy a radostně mávala saunovacím pásem, když předjížděla taxík stříbrné barvy, ve kterém jela její sestra Claire. Holky si to prostě užily.
Bude Alex i zítra takto veselá a šťastná? A Claire? Podaří se jí udělat tak těžká zkouška? A co Max Halibut? Proč nešel s Alex na etnopárty? Stahují se nad jejich vztahem mráčky? Nebo bude Alex pouštět dráčky? Čti Luspace!!!