Ovenky ovenky,
u čistéj voděnky
Vy jste tak hebučké
a také jemňúčké
Jak tá labutěnka
Jak tá labutěnka
Na botečkách prostitutky...
pátek 4. září 2009
Lepší zítřky
Až nastane na zemi všude kolem mír
a všichni budou vyrovanní jako Richard Gere
Až nastane na zemi velká oslava
jako na území krále Miroslava
A ti, co ve Zbrojovce u pásu
přišli o všechnu krásu
Tak svou krásu zase naleznou
a přestanou mít svou tvář olezlou...!
Dimitri from Paris a šusťákovka ve štatlu
Sleduju francozský blog s názvem Easy Fashion. Je to blog fotografa, který zastavuje v ulicích Paříže zajímavě oblečené lidi a ptá se jich na jejich oblíbenou značku oblečení, parfému, kabelky, bot atd... Je to super nápad a lidé na fotkách vypadají opravdu dobře a většinou mají zajímavá zaměstnání. Nejčastěji z oblasti umění nebo designu. Tedy taková zaměstnání, která u nás sice existují, ale nikdo neví, kdo je vykonává...
Ke krásným fotkám často hraje hudba Dimitri from Paris (momentálně můj oblíbený song Sacré). Ráda to sleduju, nejen proto, že na lidi v Brně, kteří nosí šusťákovku, bílý fusky v sandálech od Vietnamca nebo účes s názvem "Cukrářská učnice z roku 1986," se dívat moc nedá, ale taky proto, že mám vždycky radost, když vidím, že je někdo krásný, úspěšný a není to kretén, což se často nestává...
Potěší mě, když vidím fotku holky, co má piercing v bradě, vytahaný tričko, díru na prdeli a tašku po prababičce z kůže, která má na sobě fleky od petroleje a přitom pracuje jako asistentka ředitele banky.
Potěší mě, když servírka v pizzerii používá parfém od Guerlaina a zároveň má v hlavě bleší hnízdo, které se jí usadilo v dreadech.
Potěší mě, když ředitelka galerie politá exclusivní řadou od Chanelu, Coromandelem či jinou vychytávkou, má kabát z charity, kouří balený cigára a nosí kérku přes celou ruku.
Nevím, kdy bude něco podobného možné i tady, ale asi to bude trvat ještě dlouho. Dokud si budou naši obyvatelé do bytu vybírat kachličky v barvě řídké kočičí stolice, vymalovávat všechny hospody nechutným meruňkovým odstínem a pořád používat to zasrané slovo DECENTNÍ...bude to tady prostě... decentně nudné.
Ke krásným fotkám často hraje hudba Dimitri from Paris (momentálně můj oblíbený song Sacré). Ráda to sleduju, nejen proto, že na lidi v Brně, kteří nosí šusťákovku, bílý fusky v sandálech od Vietnamca nebo účes s názvem "Cukrářská učnice z roku 1986," se dívat moc nedá, ale taky proto, že mám vždycky radost, když vidím, že je někdo krásný, úspěšný a není to kretén, což se často nestává...
Potěší mě, když vidím fotku holky, co má piercing v bradě, vytahaný tričko, díru na prdeli a tašku po prababičce z kůže, která má na sobě fleky od petroleje a přitom pracuje jako asistentka ředitele banky.
Potěší mě, když servírka v pizzerii používá parfém od Guerlaina a zároveň má v hlavě bleší hnízdo, které se jí usadilo v dreadech.
Potěší mě, když ředitelka galerie politá exclusivní řadou od Chanelu, Coromandelem či jinou vychytávkou, má kabát z charity, kouří balený cigára a nosí kérku přes celou ruku.
Nevím, kdy bude něco podobného možné i tady, ale asi to bude trvat ještě dlouho. Dokud si budou naši obyvatelé do bytu vybírat kachličky v barvě řídké kočičí stolice, vymalovávat všechny hospody nechutným meruňkovým odstínem a pořád používat to zasrané slovo DECENTNÍ...bude to tady prostě... decentně nudné.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
