Dnes se nebudu věnovat Alex vůbec. Již pár týdnů o ní není slyšet, protože jí nastaly prázdniny a Alex se válí u bazénu, pije šáňo, píše msgs kámošům nebo chodí po obchodech.
Dnes se budu věnovat prvnímu obrazu z plánovaného cyklu, který je inspirován Guerlainovými parfémy. Jde o zcela srdeční záležitost, je to hlavně zábava jako prase, vážení! (CUTE SMILE!)
Mitsouko vznikla složitým kombinováním různých koláží, které by alespoň částečně zasáhly ty nejtenčí nitky centra požitku a vyrovnaly se pocitu, jaký vzniká při přičichnutí si k tomuto skvostu z roku 1919.
První setkání s Mitsouko proběhlo před rokem na letišti v Barceloně a jak už to tak u velkých klasických výtvorů bývá, komentovala jsem naše setkání nevěčnými slovy: Do prdele, co je to za hnus? To je jak postřik na mšice!!! Dál jsem se Mitsouko nevěnovala. Až na vánoce 2010 jsem opět neodolala a v kýčovitě osvětlené Budapešti si aplikovala nemalé možství na svetr a... málm jsem si nechala přišít nos k rukávu, jak dokonalá byla tato vůně. A znovu nespokojenost: Do prdele, kde mám rychle vzít patnáct stovek když už jsem si koupila tu dementní Estée Lauder? (slovo dementní brát s rezervou-je taktéž skvělá)...
Dodnes Mitsouko nevlastním, ale věřím, že jednoho dne budem dál!
Obraz vznikl z čistého nekritického obdivu k tomuto secesnímu žlutému domečku. A stejně jako teto parfém, zbožňuji i svou ovci jménem Vlna, která figuruje ve spodním plánu. Je součástí celé kompozice, neboť vyjadřujue hluboký vnitřní klid, který zachycují její strnulé skleněné oči. :-D
Mitsouko je křehká dokonalost, japonská zahrada, Mitsouko je záhada.
