Alex se hledá

Přestože je vysoká nezaměstnanost a na úřadě práce se stojí kilometrové fronty, Alex tyto problémy nemá. Její vrstevníci, kteří sice také nemají pražádnou praxi, stejně tak jako Alex neovládají žádný jazyk nějak excelentně a stejně tak jako Alex neumějí udělat tabulku v Excelu, ale na rozdíl od Alex čekají až zemře devadesátiletá doplňovačka másla v Tescu, aby mohli absolvovat složité výběrové řízení na její místo. Alex pracuje. Alex dělá asistentku ředitele nadnárodní společnosti. Její práce spočívá v kopírování dokumentů, které jí předpřichystá office asistentka, ve vaření instatní kávy Tchibo do hrnečků Ikea a občasném zvednutí služebního mobilu, na který jí většinou volá kamarádka Ellén. Alex získala tuto práci, protože její otec Anthon kdysi udělal řediteli této firmy malou laskavost. Provedl transplantaci srdce jeho chorému afghánskému chrtovi. Na tuto oberaci sice již dlouho čekal jeden bezvýznamný slepý hudebník, ale co si budem namlouvat...o jednoho chudáka víc, či míň... Pes se přece jen uměl narodit do lepší společnosti, budiž zachován! Ale to jsme odbočili...
Ředitel firmy, říkejme mu například pan Houser, se cítil Anthonovi velmi zavázán. Věnoval mu doživotní permanentku do solária, výlet do Dubaje, večeři s Miss Strip Show of USA a nabídl mu, že jeho dceru zaměstná za vysoký plat ve své kanceláři.
Alex se to zpočátku nelíbilo. Jako mladá rebelka měla pocit, že otec kšeftuje s její osobou!!! (den předtím se totiž dívala na koncert Avril Lavigne a její nespoutaná vizáž, rozcuchané vlasy, vztyčený prostředníček nalakovaný černým lakem, a výraz v obličeji říkající: "Mám sice prachy, ale seru na ně!", jí doslova učaroval).
Když ji ale Anthon přesvědčil, že taková nabídka se neodmítá, Alex souhlasila. Z počátku chudinka trpěla jako zvíře, denně musela chodit na desátou a celé čtyři hodiny, včetně oběda, makala jak šroub!!! Co půl hodiny zvonil telefon nebo chtěl někdo uvařit kávu!!! Alex noc co noc brečela do polštáře nebo psala zoufalé vzkazy kamarádům.
Naštěstí ji z toho dostala kamarádka Ellén. Po práci spolu pravidelně chodily "na dvojku", povídaly si, že vlastně život není spravedlivý, protože někdo maká a nic nemá a někdo se narodí jako dítě ropných magnátů. Přitom potahovaly zlatý Marlborka, zapíjely žal nejlepším portským, a když šly z WC, rozprášily do vzduchu trošku Chanelu, aby nebylo poznat, co za hrůzu na oněch místech vykonávaly.
Teď víme, že Alex má po maturitě, chodí na lukrativní brigošku, ale nevíme, přijde-li jí konečně dopis z uměleckého managementu, oboru, kterému by se ráda v budoucnu věnovala...
Anthon sice děkanovi transplantoval vlasový porost, ale jak všichni víme, o protekci Alex nikdy netušila. Měla pocit, že takhle to v životě chodí a to, že jí vše procházelo tak lehce, přičítala výjimečnosti své osoby.
Alex se dočkala!!! Drží v ruce obálku. Nedočkavě ji trhá. Z obálky vypadne dopis o přijetí. Alex je šťastná. Její sebevědomí stoupá. Než jí přišel dopis,byla malinko nervozní. Přece jen si nebyla jista, jestli zaškrtla správnou odpověď u otázky, zda byl Pablo Picasso všestranný malíř nebo známý potapeč!