Samirova taneční párty

Již dlouho jsem nenapsala příspěvek o Alex, nějak nebyl čas, no ale napravíme to...Jak již všichni víme, blíží se zima a to je vždy Alex velmi melancholická. Nebaví ji ani číst Elle, ani pít Sauvignon, uzobávat belgické pralinky ani chodit po nákupech s kamarádkou Ellén. Nejradši by jen tak ležela v posteli a posílala lehounce depresivní smsky Maxovi Halibutovi. Například: Maxi, podzim se chýlí ke konci, barviček ubývá, potřebuju plyšové objetí!!! Bohužel Max Halibut je velmi zaneprázděný člověk. V podstatě nechápe, jak může někdo nevědět, co dělat, protože práce je přece pořád plno...Když zrovna není v práci, chodí na squash, golf, thajskou masáž nebo zpívat do kostelního sboru, jako správný kladný hrdina.
Alex se prostě nudila. Učit se jí nechtělo (kdyby to věděl otec Anthon, asi by se o něj pokoušely mdloby), a tak se nakonec překonala a zkusila zavolat kamarádkám. Vlasta Mikulášková zrovna nemohla, protože byla se svým otcem, největším disidentem všech dob na after-after-after-listopadové retroparty, kde pan Mikulášek četl své básně a hrál na otlučenou kytaru své protestsongy o tom, jak se cítí jako vězeň ve své vlastní zemi. Nakonec to spláchl osmi rumama a tuctem piv. Kamarádka Ellén bohužel také neměla čas. Zrovna hřebelcovala svého nejkrásnějšího koně Zlatohříváka a čekala na své farmě návštěvu ze Švýcarska. Komu jen Alex zavolá??? Její sestra Claire se pilně učila na státnice z managementu správné teploty soudní síně a chudinka, měla z toho hrůzu...Komu jen Alex napíše? Nakonec se to vyřešilo za ni. Přišla jí sms od rodinného přítele Samira Domatiho, že dnes večer se koná etno párty a že on sám tam bude učit lidi turecké, kurdské a havajské tance.
Alex byla nadšená. Hned zavolala sluhu, ať vyřídí Claire tuto zprávu. Zároveň ať jí přichystá blyštivý top od Diora z letošní letní kolekce. NE ten černý, ale ten modrozlatý...!!!
Holky se vytunily jako podle posledního čísla Kosmopolitanu a i když je trochu trápilo, že neměly postavu jako přirozeně šlachovitý transsexuál s hlavou delší než kůň Effekt, S.J. Parker, musíme uznat, že jim to slušelo.
Samir Domati, jejich kamarád, byl z Turecka. Byl to hubený, lehce nevkusný, asi 40-letý pán, který vždy nosil pečlivě nagelovanou vlnu, úzké černé kalhoty a často bílý nátělník a bílé tenisky. Na krku zlatý řetěz s přívěskem ve tvaru půlměsíce. Neznámo proč, měl pocit, že je velmi schopný, přátelský a zábavný...Samir měl na akci také svou ženu Marci. Samirova žena...o té by se daly psát samostatné romány. Seznámili se kdysi v rámci družby na mezinárodním letním táboře v NDR, kde Marcelka působila jako tlumočnice. Samira zaujal její neobvyklý (pro Turka) vzhled. Marci byla bílá až růžová, jako larva a stejně tak i měkká, měla mastící se krátké vlasy barvy velbloudí moči, nosila zásadně tzv. sportovně-elegantní módu, rozuměj: hovínkově hnědé semišové kalhoty, béžovou košili a koženou vestu. Vše doplněno o zlaté nenápadné šperky. Samir je dodnes z Marci hotovej a vůbec mu nevadí, že Marci je typická česká mamina, která čte časopis Vlasta a Květy, chodí do kurzů ručních prací, má ráda zabíjačku, o víkendu peče třenou bábovku a vrchol zábavy je sledovat v telce Superstar a taneční soutěž slavných herců. Marci si však nepřipouší, že by nebyla zároveň přitažlivá kočička, navíc vzdělaná, protože je přece ta tlumočnice, no ni?
Alex byla moc ráda, že ji Samir pozval. Přijde na jiné myšlenky a navíc se naučí nějaké taneční kroky. Samir si bere mikrofon a říká: Važéni pšatélé, naučim vas turecký bšišní tanéc! Obecenstvo se sestává ze studentů etnologie-příp. enviromentu, to jsou ti, co mají na hlavě fezy, kolem krku palestinskou šálu, někteří z nich dokonce židovskou jarmulku a nepálské tkané kalhoty na šňůrce a z matek na mateřské dovolené, to jsou ty, co se často baví s Marci a mají na sobě tříčtvrteční legíny a přes ně maxi-tričko s palmou a nápisem Bali Dream. Ostatní jsou nagelovaní panáci z arabského světa a vystajlované micinky, které dělají buď ve sportbaru nebo v kanceláři.
Výuka tance probíhala podle plánu, jen vyhublý střapatý chlapec s čelenkou a make-upem, kterým zakrýval své post-pubertální akné neustále vykřikoval, že takhle se to netančí, protože na youtube to tancujou jinak a když ON byl stopem po Evropě tak to tam jako taky tančili jinak!!! Ostatní na něho ječeli, že neví, o čem mluví a on se urazil a šel radši nadávat své staré matce.
Alex byla šťastná. Tancovala a bavila se, popíjela vínečko a těšila se na tombolu, která byla součástí večera. Sice skoro všechny ceny překvapivě vyhrál Samir a jeho žena Marci, ale i na Alex tu zbyla alespoň cena útěchy-vyšívaný saunovací pás s tureckými motivy.
Alex se šťastná vracela soukromým taxálem červené barvy a radostně mávala saunovacím pásem, když předjížděla taxík stříbrné barvy, ve kterém jela její sestra Claire. Holky si to prostě užily.
Bude Alex i zítra takto veselá a šťastná? A Claire? Podaří se jí udělat tak těžká zkouška? A co Max Halibut? Proč nešel s Alex na etnopárty? Stahují se nad jejich vztahem mráčky? Nebo bude Alex pouštět dráčky? Čti Luspace!!!

Alex, Miss Piggy and art

Dnes se konečně budeme zase věnovat Alex. Konkrétně jejímu studiu. Již víme, že Alex se chce stát slavnou galeristkou, pořádat nóbl vernisáže a pracovat nejlépe někde v zahraničí. Proto se vrhla na uměnovědná studia, která by jí v cestě za vysněnou prací měla pomoci.
Mezi její nejlepší přátele na univerzitě patřila Vlasta Mikulášková, která byla na rozdíl od Alex sice poněkud výstřední, ale zase ji s ní spojoval nóbl původ. Vlasta sice nebyla nóbl ve stylu Alex, tj. materiálně, nýbrž duchovně! Její rodiče byli filozofové umění, estéti a údajně velmi sečtělí lidé. Pokud bychom je ale delší dobu pozorovali, zjistili bychom, že jsou v konečném důsledku stejně trapní a povrchní jako pan Anthon. Dalším společným znakem obou kamarádek byla i jistá nadřazenost ostatním. Tuto vlastnost obě dívky zdědily po svých rodičích.

Alex jako malá nesměla kamarádit s dětmi chudých a postižených, Vlasta sice ano, ale jejich rodiče nesměli být v komunistické straně. Neboť když pan Mikulášek zjistil, že Vlastička jednou tlačila ve školce hovínko vedle syna předsedy NV, byl z toho tak zděšen, že se deset dní nemodlil.
Alex i Vlasta zastávaly názor, že lidé, kteří nejsou šťastni, si za to mohou sami. Nutno podotknout, že Vlasta byla praktikující evangelička a vysvětlovala to takto: bůh je jen pro slabochy, ale Bůh!!! je tu pro nás. Když je ti zima, tak se obleč, když máš hlad, tak se najez, když nemáš prachy, tak si je vydělej, když nemáš partnera, tak si ho najdi a když jsi hluchý či slepý, tak nebuď nebo máš prostě smůlu.

Alex a Vlasta spolu rády chodily na kávu. Alex tu ovšem byla ta, která se musela podřídit a nejít na tu kávu do nejdražší restaurace ve městě, ale do kavárny s "duší". Duší rozumějme prostě vypinkaný pozérský art design styl. Muselo to být prostě místo, které bylo "netradiční". Vykazovalo se (jakoby mimochodem) ledabyle seskupenými předměty a nábytkem, které však byly detailně navrženy architektem od uměle patinovaného nábytku až po poslední kresbičku kosočtverce na WC.

Alex si v takovém podniku připadala jako opravdová umělkyně. (Naučila ji to Vlasta). Seděla u velké prosklené výlohy, kouřila cigaretu ve špičce a pila černou kávu...bylo to tak dekadentní a vzrušující!!! Navíc když si u toho s Vlastou zapisovaly své myšlenky do deníčků se sametovým černým potahem!!! Možná si řeknete, proč Anthon dovolí Alex stýkat se s Vlastou... Anthonovi se totiž líbí Vlastina samolibost, vysoké sebevědomí a její vypinkaný pozérský styl. Vlasta jako jediná z Alexiných spolužaček má volný přístup do jejich vily, může s Alex pít francouzské víno na terase a může s ní psát seminární práce o tom, jak ženy v umění 20. let hodily na plátna své osobnosti, začaly nasávat meziválečnou atmosféru a jejich vzkaz budoucí generaci přežil zaklet do věčné strnulosti a zároveň nekonečné výpovědi. Ou jé!

Alexina nová kamarádka Vlasta byla sama umělecky činná. Ve volných chvílích malovala pastelovými barvičkami různé morbidní výjevy, protože ta neskonalá křehkost pastelů a brutalita vražd se přece tak dokonale snoubí!!! Stejně tak se snoubil i její vztah s přítelem Viktorem Vystřízlilem. Viktor, než poznal Vlastu, byl pracovitý, skromný, sečtělý a kamarádil se s tamními post-undergroundovými osobnostmi. Jeho jediný majetek v podobě hnědých manšestráků, lahváče a velké sklenice utopenců měl uchován v podřadném podnájmu na starém internátě. Ovšem po osudovém setkání s Vlastou se Viktor přestal starat o ostatní a staral se jen o to, jak se zavděčit Vlastě. Proto opustil dosavadní problémové vztahy s ochlastama bez budoucnosti a začal na sobě makat a starat se o svůj vzhled. Do roka a do dne se z něj stal nažehlený mladík, co voní kolínskou a co si dopoledne dá ke svačině jogurt a ovocný džus a pořádá v Praze semináře o minimal artu!!!

Vlasta měla zvláštní schopnost tvořit si okolí k obrazu svému. Těžko říct, čím to bylo. Vlasta nebyla ani zvlášť krásná, (připomínala trochu prasečí holčičku Miss Piggy z oblíbené dětské show Open Sesame), nebyla ani zvlášť příjemná (asi jako bulharská servírka Krema, která vám polije záda horkým olejem a vynadá vám za to, že VY blbě sedíte!!!) a nebyla ani zvlášť kamarádská (přátele si vybírala podle toho, jestli pro ni měli nějaký význam a pokud ne, dávala to najevo tak, že si o ně opírala své unavené a často lehce smrduté nožky oblečené do barevných silonových punčoch). Vlasta prostě byla Vlasta.

Alex po čase zjistila, že Vlasta je pro ni přece jen příliš velké sousto a zvítězil její vrozený smysl pro povinnost. Místo vysedávání v kavárnách pod obrazy menstruujících medvídků s duchaplými komentáři,začala Alex raději spolupracovat s italskou galerií ve Florencii. Tuto práci jí, jak jinak, dohodil tatínek Anthon, resp. jeho sestřenice Gina, jejíž galerie byla pro Alex jistě dobrou startovní metou v její úspěšné kariéře galeristky.

Splní se Alex její sen? Bude jí Vlasta závidět? Také si píšete pocitové deníčky v kavárnách? Ne? Ano? Máte rádi unylé kavárenské micinky, které schovány za knihu Franze Kafky pozorují kdo se na ně dívá? Ne? Ano? A máte rádi Alex? Piště komentáře a čtěte Luspace!!!

Všchno nejlepší Claire, mon chérrie...

Claire seděla na balkóně v péřovém kabátě Gucci po Alex, kouřila lehký Petry, které byly pečlivě přeskládány do platinové tabákové krabičky z 18. století, aby Anthon nezjistil, že Claire kouří levný cigára a pozorovala první sněhové vločky. Přemýšlela o tom, jaké by to bylo, kdyby si mohla žít po svém, nemuset dělat práci, která ji nebaví, nemuset chodit do nóbl podniků, kamarádit jen s dětmi významných osobností a nosit značkové hadry. Jaké by to bylo, kdyby si mohla nechat naplést dredy, vytetovat jelena Větrníka na zápěstí nebo podívat se do výprodeje.
Aby bylo jasno-Claire přemýšlela o tom, jaké by to bylo dělat to legálně, protože za Anthonovými zády zkoušela věci, které by nikdy nesměla s jeho svolením zkusit. Co je pro nás zajímavé je to, že Claire se přátelila s Judith Schmiergelovou a Tamarou Rubin. Bylo to přátelství sváteční, zakázané a zvláštní. Claire se přes Anthonův nesouhlas s oběma ženami stýkala. Sice jen občas a jen na chvíli, ale něco se jí na těch prazvláštně přemýšlejících, prazvláštně vtipných a prazvláštně vkusných ženách líbilo.
Svým způsobem je měla ráda, zároveň je litovala, vlastně sama nevěděla, co s nimi má společného, ale něco asi ano, když s nimi občas trávila drahocenný čas. Na Judith Schmiergelové ji fascinovala její sečtělost, záliba v ekologii a drsný suchý humor. Na Tamaře Rubin zase obdivovala její styl oblékání, který se nijak nedá popsat. Je to něco jako kdyby Kleopatra místo egyptských soch měla v paláci kýčovité sošky jelenů a lišek, na rukou secesní náramky a byla oděna do kožené bundy 70. let ála Boddie and Doyl.
Ale proč o nich mluvíme? Claire s nimi totiž měla sraz, neboť měla narozeniny a pozvala je na nejlepší kááávu!!! Čeká ji ještě samozřejmě oficiální oslava, kam by tyhle dvě rozhodně přijít nemohly. Co by tomu řekl Anthon, kdyby do jejich vily vešla Judith v kabátku ze 40. let, tmavém boa, nalíčená rudou rtěnkou, připomínající tajemnou upíří ženu a Tamara v tureckých nasrávačkách, dvěma plyšovými tygry v uších a péřovým vějířem??? No...po pravdě by Claire asi vyhodil z domu.
Takže Claire, Tamara a Judith se občas musely sejít na neutrální půdě. Do jejich podivné party patřila ještě jedna žena. Zlata Stejskalová. Zlata nebyla vlastně na první pohled, na rozdíl od Judith a Tamary, ničím zvláštní. Vypadala jako německá rehabilitační sestra a jejím největším módním výstřelkem zatím byly pseudo-sado-maso lakované pantofle s řetízkem z Chorvatska. Zlata byla velmi přísná, k sobě i ostatním a přestože nikdy nemluvila sprostě, na rozdíl od Judith a Tamary, nešetřila jedovatými poznámkami a komentáři na účet mnoha ubohých lidí, kteří si to mnohdy ani nezasloužili.
Všechny tyto ženy se sešly u kávy, aby oslavily Claiřiny narozeniny. Claire objednala všem šlehané italské capuccino a láhev toho ne úplně nejlepšího vína, protože věděla, že Judith, Tamara i Zlata vyslópnó téměř cokoli a jelikož nejsou dcery nóbl rodičů, nepoznají kvalitu. Mýlila se. Jen přirozený takt nedovolil ani jedné z nich omlátit Claire výběr vína o hlavu. Popojedem.
Jak to tak sleduju, tato scéna-tedy 4 rozdílné a přitom podobné ženy... to máme pěkný pseudosex ve městě! Podobným směrem se ubírá většinou i debata zúčastněných.
Claire se cítí konečně svobodná a občas si malinko postěžuje na Anthona, jako že už to kolikrát s tou nobl společností přehání. Pak ale řekne: "Ale to lyžování ve Švýcarsku, to bude bomba, na to se jako hafo těším!" Judith a Tamara většinou celou dobu hlásí nějaká moudra, všechny situace zlehčují nebo ironizují. Proto se nakonec stane to, že Judith se baví s Tamarou a Claire se Zlatou. Zlata totiž jako jediná Claire rozumí. Chodí nakupovat do stejných obchodů, obě nechápou Tamaru, proč leze do charity shopů, nechápou Judith proč udržuje neperspektivní vztahy, a obě se umí v pravý čas zvednout a říct: "V nejlepším je třeba odejít."
Zlata a Claire tedy odešly, protože Claire se musela v pátek večer učit na veledůležité zkoušky a Zlata cítila potřebu vypadnout od Judith a Tamary, protože by nerada poslouchala ty negativní kecy moc dlouho.
Když Tamara a Judith osaměly, přisedl si k nim Juditin kamarád Kosmas, otevřel starodávnou aktovku a řekl: "Tak, děvčata... dnes jsem sehnal bezvadnej plakát Deana Reada." Tamaru potěšilo to, že není jediná, která vymetá vetešnictví a Judith byla ráda, že má někdo ještě z takových věcí radost.
Kdyby tam Zlata a Claire ještě seděly, přesně tohle by byla ta chvíle, kdy by zvedly kotvy a odpluly.
Jaká vlastně Claire je? Je to stejná povrchní slepice, jako Alex? Nebo prožívá vnitřní boj? Má Zlata větší nohy než pták Noh? Nosí pták noh také lakované pantofle? A co Anthon? Zjistí, s kým Claire seděla večer u kávy a potrestá ji? Čti Luspace!!!

Tajemství Anthonova skleníku

Max Halibut byl potomek slavného rakouského neurologa Franze Halibuta, který se proslavil jako konzulatant v slavném seriálu Doktor z hor. Franz Halibut byl již v důchodu, věnoval se dostihům a sázkám, provozoval jachting a na stará kolena svůj život zasvětil pěstování muškátů. Jeho muškáty se staly slavnými po celém Rakousku a jejich sláva se dotkla hvězd. Prostřednictvím katalogu Zonnerstein Blumen se fotografie muškátů dostaly i na stůl Anthona. Anthon byl okouzlen krásou a barevností Halibutových muškátů. Ihned se rozjel za ním s kufříkem eurobankovek, aby alespoň jeden muškát odkoupil a mohl si ho dát na balkon své terasy, kde často se svou dcerou Alex popíjejí nejlepší šampaňské a přikusují kaviár či lanýže.
Řeknete si možná: Proč si nezajel Anthon do zahradnictví Čtyřlístek a nekoupil si tam muškáty za půl sta? Řeknete si to proto, že jste obyčejný póvl, který nakupuje jen to, na co má!!! Anthon by se s vámi nikdy nezahodil, nikdy by vás nepozdravil, Anthon by vám možná nechal pověsit mu kabát v nóbl cukrárničce a přestože by vás neznal, považoval by vás za poslíčka, kterému by vtiskl do dlaně desetikorunu za snahu. Anthon je NĚKDO! a když jste někdo, musíte mít to nejlepší i za cenu, že to tu cenu vlastně nemá.
Anthon opravdu přijel s květináčem. Jeho terasu teď zdobí Halibutův muškát. O muškát se mu stará zahradník Ruda Dufek, který je držitel ceny Zlatý muškát. Ruda je nejlepší zahradní manažer, pěstitel, nositel mnoha ocenění za ekologické pěstování a také cestovatel. Z cest po Indonesii, kam jel se svou přítelkyní Terkou Frgálovou, přivezl Anthonovi spoustu rozmanitých rostlin, které přestože se nesmějí vyvážet, ekolog Ruda za tučný úplatek ekologicky převezl přes hranice. Terka Frgálová, která nikdy nemá špatnou náladu a používá stále dokola větu: "To je supr!" v různých obměnách (tedy Supr, děcka! To je paráda! No suuuupeeer!)..., měla protentokrát pořádnej strach. Ale když ji Ruda ujistil, že Anthon je za pašované chráněné rostliny vezme na módní přehlídku EKOFASHION a daruje jim poukázku do BIO restaurace, rozzářily se Terce oči a řekla jen: "Tyjo, no tak to je ale fakt SUPR!" a nacpala si do spoďárů ohrožené druhy flóry.
Zatímco Ruda opečovával za tučný honorář kradené rostliny v Anthonově skleníku, Anthon seděl na terase, kouřil kubánský doutník, četl hodnotnou knihu a popíjel dvanáctiletou skotskou whiskey. Čekal na Alex. Nějak dlouho se nevrací... kde může být? Přece každý den přesně v 8 hodin musí být doma a učit se na klavír nebo francouzsky. Ne nadarmo jí přece platí ty nejlepší učitele...
Nechce, aby Alex dopadla jako Anthonova starší dcera Marie-Claire. (říkejme jí zkráceně Claire). Claire žije s Anthonem a Alex v jednom domě, ale není zdaleka tak ambiciozní, jako Alex. Anthonovi jednou řekla něco, co ho k smrti urazilo, a sice, že "chce normálního borca, co ji bude mít rád a bude v pohodě". Výraz "v pohodě" vůbec Anthon k smrti nenáviděl. Připomínal mu androše, máničky, flákače a asociály. A jelikož jeho dcera tento výraz použila, ztratila jeho přízeň a od té doby ji Anthon neuznává. Bere ji spíše jako domácí služku, která pere, žehlí, vaří a občas si vyjde do společnosti v šatech po Alex, aby lidi neřekli, že je socka.
Zvonek. No konečně!!! "Kde jsi byla, Alex?" Vtom si všimne, že Alex není sama. Zaregistroval postavu v zaparkovaném Ferrari. Do tváře mu neviděl, ale stoprocentně poznal stehy na jeho obleku od Armaniho. Stará podzimní kolekce z roku 2008! Tenhle chudák, že by měl doprovázet jeho dceru?
"O tom si ještě promluvíme!!!" řekl Anthon přísně. Alex nacupitala poslušně po schodech do předsíně i s kyticí těch nejdražších japonských lilií od Maxe.
"Ty vole, to je kytka jak krááááva" pronesla mezi řečí Claire. "To ti dal ten frajer z nemocnice?" Alex se začervenala a pošeptala Claire do ucha: "Jmenuje se Max a je to Rakušák. Česky umí a máme od jeho otce muškáty. Před taťkou se maskuje ve starým obleku, protože chce, aby si myslel, že je chudej... abychom to měli napínavý jako ve filmu, víš?" "Ah zó..." řekla ironicky Claire a šla si zapálit na balkon pro služky zlatý Marlborko.
Jak dlouho bude Alex tajit, že ve skutečnosti chodí s bohatým mužem? Bude mít něky někdo rád Claire nebo bude tiše závidět Alex její štěstí a přízeň otce? Dokáže Ruda Dufek vypěstovat vzácné muškáty za tisíce eur? Bude to supr, děcka? A co vy? Máte si kde hrát? Čtěte Luspace!!!