Mezi její nejlepší přátele na univerzitě patřila Vlasta Mikulášková, která byla na rozdíl od Alex sice poněkud výstřední, ale zase ji s ní spojoval nóbl původ. Vlasta sice nebyla nóbl ve stylu Alex, tj. materiálně, nýbrž duchovně! Její rodiče byli filozofové umění, estéti a údajně velmi sečtělí lidé. Pokud bychom je ale delší dobu pozorovali, zjistili bychom, že jsou v konečném důsledku stejně trapní a povrchní jako pan Anthon. Dalším společným znakem obou kamarádek byla i jistá nadřazenost ostatním. Tuto vlastnost obě dívky zdědily po svých rodičích.
Alex jako malá nesměla kamarádit s dětmi chudých a postižených, Vlasta sice ano, ale jejich rodiče nesměli být v komunistické straně. Neboť když pan Mikulášek zjistil, že Vlastička jednou tlačila ve školce hovínko vedle syna předsedy NV, byl z toho tak zděšen, že se deset dní nemodlil.
Alex i Vlasta zastávaly názor, že lidé, kteří nejsou šťastni, si za to mohou sami. Nutno podotknout, že Vlasta byla praktikující evangelička a vysvětlovala to takto: bůh je jen pro slabochy, ale Bůh!!! je tu pro nás. Když je ti zima, tak se obleč, když máš hlad, tak se najez, když nemáš prachy, tak si je vydělej, když nemáš partnera, tak si ho najdi a když jsi hluchý či slepý, tak nebuď nebo máš prostě smůlu.
Alex a Vlasta spolu rády chodily na kávu. Alex tu ovšem byla ta, která se musela podřídit a nejít na tu kávu do nejdražší restaurace ve městě, ale do kavárny s "duší". Duší rozumějme prostě vypinkaný pozérský art design styl. Muselo to být prostě místo, které bylo "netradiční". Vykazovalo se (jakoby mimochodem) ledabyle seskupenými předměty a nábytkem, které však byly detailně navrženy architektem od uměle patinovaného nábytku až po poslední kresbičku kosočtverce na WC.
Alex si v takovém podniku připadala jako opravdová umělkyně. (Naučila ji to Vlasta). Seděla u velké prosklené výlohy, kouřila cigaretu ve špičce a pila černou kávu...bylo to tak dekadentní a vzrušující!!! Navíc když si u toho s Vlastou zapisovaly své myšlenky do deníčků se sametovým černým potahem!!! Možná si řeknete, proč Anthon dovolí Alex stýkat se s Vlastou... Anthonovi se totiž líbí Vlastina samolibost, vysoké sebevědomí a její vypinkaný pozérský styl. Vlasta jako jediná z Alexiných spolužaček má volný přístup do jejich vily, může s Alex pít francouzské víno na terase a může s ní psát seminární práce o tom, jak ženy v umění 20. let hodily na plátna své osobnosti, začaly nasávat meziválečnou atmosféru a jejich vzkaz budoucí generaci přežil zaklet do věčné strnulosti a zároveň nekonečné výpovědi. Ou jé!
Alexina nová kamarádka Vlasta byla sama umělecky činná. Ve volných chvílích malovala pastelovými barvičkami různé morbidní výjevy, protože ta neskonalá křehkost pastelů a brutalita vražd se přece tak dokonale snoubí!!! Stejně tak se snoubil i její vztah s přítelem Viktorem Vystřízlilem. Viktor, než poznal Vlastu, byl pracovitý, skromný, sečtělý a kamarádil se s tamními post-undergroundovými osobnostmi. Jeho jediný majetek v podobě hnědých manšestráků, lahváče a velké sklenice utopenců měl uchován v podřadném podnájmu na starém internátě. Ovšem po osudovém setkání s Vlastou se Viktor přestal starat o ostatní a staral se jen o to, jak se zavděčit Vlastě. Proto opustil dosavadní problémové vztahy s ochlastama bez budoucnosti a začal na sobě makat a starat se o svůj vzhled. Do roka a do dne se z něj stal nažehlený mladík, co voní kolínskou a co si dopoledne dá ke svačině jogurt a ovocný džus a pořádá v Praze semináře o minimal artu!!!
Vlasta měla zvláštní schopnost tvořit si okolí k obrazu svému. Těžko říct, čím to bylo. Vlasta nebyla ani zvlášť krásná, (připomínala trochu prasečí holčičku Miss Piggy z oblíbené dětské show Open Sesame), nebyla ani zvlášť příjemná (asi jako bulharská servírka Krema, která vám polije záda horkým olejem a vynadá vám za to, že VY blbě sedíte!!!) a nebyla ani zvlášť kamarádská (přátele si vybírala podle toho, jestli pro ni měli nějaký význam a pokud ne, dávala to najevo tak, že si o ně opírala své unavené a často lehce smrduté nožky oblečené do barevných silonových punčoch). Vlasta prostě byla Vlasta.
Alex po čase zjistila, že Vlasta je pro ni přece jen příliš velké sousto a zvítězil její vrozený smysl pro povinnost. Místo vysedávání v kavárnách pod obrazy menstruujících medvídků s duchaplými komentáři,začala Alex raději spolupracovat s italskou galerií ve Florencii. Tuto práci jí, jak jinak, dohodil tatínek Anthon, resp. jeho sestřenice Gina, jejíž galerie byla pro Alex jistě dobrou startovní metou v její úspěšné kariéře galeristky.
Splní se Alex její sen? Bude jí Vlasta závidět? Také si píšete pocitové deníčky v kavárnách? Ne? Ano? Máte rádi unylé kavárenské micinky, které schovány za knihu Franze Kafky pozorují kdo se na ně dívá? Ne? Ano? A máte rádi Alex? Piště komentáře a čtěte Luspace!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat